Partneři



Karimpex



Ferona



Karviná




Praktické informace

  • Víza

    Vyřídit turistická víza do Ruské Federace není dnes žádný problém, popisů jak na to je na internetu dnes mnoho, proto se nebudeme zde nijak rozepisovat. Situaci jsme popsali v sekcích praktické informace u expedice na Kamčatku i jinde. My jsme využili již po několikáté služby agentury Bemett.

    Můžeme ji velmi a velmi doporučit – neděláme to určitě z nějakých sponzorských ani setrvačných důvodů – před každou akcí si opakovaně ověřujeme ty nejvýhodnější a nejlevnější možnosti a tato agentura s osobou velmi vstřícného p. Cagaše v čele, nám vždy nejenom zařídí výhodně vízum zvolené destinace (zde RF), ale hlavně si vážíme nesmírně osobního a hlavně jinde neopakovatelného způsobu vyhledávání letenek – mají prostě přehled o trhu jako jen málo kdo a vždy Vás překvapí novou levnější variantou, o jaké jste ani nepřemýšleli.(Podmínkou pro získání levnějších víz je současně zakoupena letenka). Finančně výhodnější je zařídit si vízum i letenku u této agentury.

    Turistické vízum na 1 měsíc zde vyjde na 1990Kč/os včetně všech poplatků.

    Jinak tuto službu poskytuje několik dalších agentur.

    Levnější variantou pořízení víza je samozřejmě mít známost v RF, která Vám poskytne pozvání do RF a vy pak s tímto pozváním si vyřídíte pouze samotné vízum. (ušetřit se takto dá značnou částku, ovšem diskutabilní je čas a prostředky Vašeho známého na místě válčícího s ruskou byrokracii).

  • Povolení, poplatky a registrace na místě:

    V oblasti jihovýchodní Sibiře, kde jsme se pohybovali, je situace v principu stejná jako v jiných částech RF, na výjimky bude upozorněno na konci odstavce.

    Nejdříve obecně.

    Na území RF je stále nutná povinná registrace na tzv. úřadech OVIR a to do 3 dnů od vstupu do země. Registraci OVIR lze v zásadě kdekoli v RF realizovat dvojím způsobem:

    A) přímo na úřadu OVIR: toto je asi správný oficiální způsob, nicméně často špatně v praxi realizovatelný (většina turistů přilétá v soboty či neděle a čekat kvůli registraci do pracovního dne se většinou nechce…). V oblasti Sajan a v okolí Bajkalu lze tuto registraci vyřídit na několika stanicích OVIR ve větších městech, ale nejjednodušší to bude v samotném Irkutsku. Pozor: k zařízení registrace je nutný tzv. "voucher", čili dokument, který se vydává k vízu a který dostanete z víza vyřizující agentury v ČR. Občas jsem slyšel zprávy, že by se snad dalo toto obejít i nějakým vzhlednějším seznamem jmen s čísly pasů a identifikačními údaji (vše v azbuce), který předložíte místo voucheru. My takový nosíme vždy s sebou, ale nedá se na to spolehnout. Po zaplacení poplatků v nejbližší bance si přijdete zpět na úřad pro potvrzení do pasu. Vše je na relativní (několika desítek minut trvající) počkání…

    B) registraci zařídit přes hotel, ve kterém jste ubytovaní: velmi atraktivní varianta, pohodlná a hlavně rychlá, ale má jeden háček: ubytovatel by Vám měl správně vystavit registraci pouze na období, ve kterém jste opravdu ubytovaní v tomto zařízení. Během svých cest jsme se většinou setkali s tím, že nebyl problém „ukecat“ registraci i na celou dobu pobytu… Ale spoléhat na to nelze. Pak je třeba improvizovat, jak se dá – třeba dopisováním koncových datumů v registraci apod. :-) V Irkutsku jsme řešili situaci velmi podobným způsobem: ubytovali jsme se v hotelu Uzory vedle autobusového nádraží, kde nám slečna na recepci vrazila pobytové razítko a vlivem mírného našeho usměrnění nechala políčko „pobyt do“ prázdné… Při odjezdu jsme prostě jednoduše si datum ukončení pobytu dopsali. Jen prosím nezapomeňte, že se řekne rusky časově „do“ - „po“... Nikde nikdo neměl k tomuto řešení námitky, pochopitelně to nikdo neověřuje…

    Poplatky a byrokracie na místě:

    !!Zde je nutno upozornit na jeden důležitý fakt, který se značně odlišuje od informací udávaných ve zdrojích z let starších než právě náš rok 2008!!

    Chystali jsme se jako řada skupin před námi do oblasti označované přesně geograficky jako Centrální Východní Sajan, kde oblastním sídlem je obec Orlík, ležící na úplném konci Tunkinské doliny. Chtěli jsme se v původních plánech vypravit k pramenům Chojtogol a dále pak působit v této oblasti. Ve dvou průvodcích, které jsme měli k dispozici (jaké – viz níže) bylo uvedeno, že je vhodné ne-li nutné zařídit si pro vstup do této oblasti povolení pohraničníků z Mondy (město v Tunkinské dolině, několik kilometrů od Mongolských hranic). Záležitost vyřízení povolení pro vstup měla být jenom formalitou, připravený jsme měli mít pouze jmenný seznam účastníků s čísly pasů apod. Realita však byla odlišná: Po příjezdu ke stanici jsme byli naprosto nekompromisním způsobem odbyti a vyhoštěni, nepomohly nabídky úplatku, odkazy na minulé výpravy, prostě nic. Nebyli jsme poprvé v Rusku, umíme již trochu v takové situaci chodit, ale zde upřímně přiznáváme kapitulaci. Museli jsme se otočit na patě a začít rok připravovanou expedici na místě v dešti a zimě vymýšlet znova… Nikomu to nepřejeme. Co bylo zle?? Dodnes se jen dohadujeme. Důvod, proč jsme nejeli bez povolení dále, je ten, že jsme měli informace, že kousek za Mondy je hlídková stanice, kde bychom toto povolení potřebovali (jedná se mimochodem o povolení pro vstup do pohraniční oblasti, která je ale ještě hodně daleko) a tímto neměli prý šanci projet. Zda-li je to fakt nebo ne, nemůžeme potvrdit, každopádně nátlak vojáků byl natolik drsný, že jsme se neodvážili to zkoušet. Mondy je malá vesnice… Při opakovaných promítáních z této cesty jsem slýchával, že se ve stejném roce do oblasti nějaké výpravy dostaly. Mohla to být náhoda, ale také možná náš neúspěch mohl být způsoben našim prvním ruským vyměknutím:-(

    Co poradit? Hmm, to není jednoduché. Asi nejvíce se nabízí možnost žádnou registraci na stanici pohraničníků nedělat a jet kam až to půjde a namístě se strážníky situaci řešit nebo je třeba také vůbec nepotkat??

    Asi úplně nejjistější je odkaz v průvodci Michala Klesla (viz níže o tomto průvodci), kde je uveden jistý Tolja Rubajev s možnosti kontaktu na něj, který jako to místní byznysmen Vás proveze všemi překážkami třeba hned z letiště v Irkutsku až do Orliku či pod Munku Sardyk. Výpravy před rokem 2008 procházely bez problémů, možná šlo o dočasnou věc??

    Co se týče dalších oblastí:

    Jelikož oblast kolem nejvyšší hory Východního Sajanu – Munku Sardyku (oblast je označována jako Bolšoj Sajan) leží taktéž až za Mondy a za zmíněnou závorou s pohraničníky, proto zde platí také stejný problém. Zde původně měly také naše kroky vést… Opět je zde tedy třeba mít teoreticky povolení pro vstup do pohraniční zóny.

    Oblastí, kde je vstup povolen bez omezení a kde Vám nikdo problémy dělat nebude je pohoří Tunkinské a Kitojské Golci – kam jsme také zamířili a realizovali horskou část naší výpravy.

    Dalšími oblastmi jsou pohoří Chamar Daban a dále všechna pohoří lemující Bajkal (zde ale občas je nutné povolení pro vstup do NP, ale spíše výjimečně – podrobnosti viz průvode M. Klesla).

    V Tunkinské dolině se vybírá vstup do NP a celé doliny, místo je u jediné cesty vedoucí nahoru údolím (nedaleko vesnice Suluty), proto se nedá objet. Každopádně vybírat se zde bude jen v době sezóny, my jsme nic v posezónní době platit nemuseli, u závory budovy správy NP bylo mrtvo. Poplatek není každopádně nijak vysoký, řadově dle dostupných informací ve výši několika rublů (snad 20RUB/os/den pobytu).

    Pro zajímavost: výše pokuty za jízdu bez jízdenky pro zavazadlo v tramvaji v Irkutsku je 100RUB/os :-)

  • Letenky a doprava

    Opakovaně si letenky necháváme vyřizovat agenturou Bemett s výbornými zkušenostmi. Jsou velice ochotní vždy najít tu nejlevnější variantu někdy v nepřeberné nabídce spojení a navíc nabízejí stejnou cenu, jako bychom zaplatili při koupi u letecké společnosti. Proto díky šikovnosti zástupce agentury nakonec zvítězila zajímavá a námi už jednou ověřená varianta přepravy: letecky se společností Aeroflot z Warszawy do Irkutska (přes Moskvu).

    Cena pro rok 2008: cca 16 200Kč/os se všemi poplatky.

    Do Warszawy je třeba samozřejmě nějak se dostat – zde používáme zatím stále levnou železniční dopravu. I když je třeba zdůraznit, že cestování s PKP (polské dráhy) patří k těm největším hororům v celé Evropě (kvůli nespolehlivosti). To ČD jsou oproti tomu japonské železnice… Zpáteční jízdenka na vlak na trase Petrovice u Karviné – Warszawa se slevou City Star nás vyšla na cca 780Kč/os.

    Celková cena ZPÁTEČNÍ dopravy na trase Karviná – Irkutsk tak vychází levněji oproti variantě odletu z Prahy, Vídně apod.

    Letenky z Varšavy ( resp. z Kyjeva u jiných naších cest) jsou prostě levnější než přímý let z Prahy, Vídně apod., avšak je třeba počítat s časovou rezervou a samozřejmě s cenou dopravy, v našem případě vlakové, do místa odletu. Dále ceny se odvíjejí od počtu lidí ve skupině, dle vlastnictví zákaznické In-rail karty atd.

    Další nejenom dopravní možnosti viz perfektní stránky Slavomíra Horáka.

    Doprava na místě

    Zde jen výčet nejčastějších a nejpotřebnějších možností:

    • doprava Irkutsk – Tunkinská dolina (Mondy a další destinace jako Aršan, Kyren) – je zde možno použít autobusy nebo maršrutky. Oboje odjíždí od autobusového nádraží, které se nachází na rohu ul. Timirjazeva a Oktabrjskoj Revoluciji. Maršruty vyjíždějí po naplnění. Autobusy dle jízdního řádu, zde uvádíme ten platný v době naší návštěvy (9-10/2008), myslím, že se nebude příliš měnit (za znaménkem + je vždy cena za batoh):
      do Nilové Pustelni: 8.45hod, cena 370+92,5RUB
      do Aršanu 8.00hod a 9.30hod, cena 300+75RUB

    • V Irkutsku lze využít dobře rozvinuté sítě hromadné dopravy (bus, tram, maršrut).

    • Pro cestu na Olchon je možné použít buďto autobus s odjezdem z autobusového nádraží v Irkutsku, odjezd do Chužiru: 8.10hod, cena 375 RUB + 95 RUB batoh (trvání cesty cca 8hod). Alternativa maršrutou – 500RUB, trvání cesty cca 4-5hod.
      Zpět z Chužiru odjíždí bus každý den v 9hod, cena 395RUB, odjezd od kasy na hlavním „náměstí“, jízdenku je dobré v sezóně objednat do předu, bus je totiž malý a počet míst omezený, takže je třeba předejít nemilému překvapení… Maršruty odjíždí od turbazy Nikity Bienčarova (viz níže) a stojí cca 500RUB/os, odjezd 8.45hod každé ráno. Zde většinou problém s místem není.

    • Další destinace a odjezdy z autobusového nádraží Irkutsk:
      Listvianka: 9.30, 14.30, 16.30, 18.30, cena 82+ 20RUB
      Sludjanka: 12h,14h,16h,17h,19h, cena 123+22,5RUB

    • Pro cestu ze Sludjanky do Irkutska je vhodné použít úsek Tarnssibiřské magistrály. Cena na běžné trase je cca 54RUB /os. Velmi příjemné je využít komfortní a levné ubytování na nádraží ve Sludjance, přímo v kameře oddycha, cena: platí se zde za hodinu použití (16 RUB) + za povlečení 50RUB. Celkem ve 4 osobách jsme platili 648 RUB za 7 hod spánku).

    • samostatnou kapitolu tvoří vyhlídková cesta po nejnádhernějším úseku Transsibiřské magistrály – po Krugobajkalce. Podrobný aktuální jízdní řád a ceny na: http://kbzd.irk.ru/ (rovněž v anglické verzi)
      Zde jen několik tipů: Vlaky se dělí na obyčejné (těch zde jezdí minimum) a turistické-vyhlídkové. Vyhlídkový vlak jede skutečně krokem, cesta trvá několik hodin, vlak téměř pořád někde stojí, takže odjezd z cílové stanice (Port Bajkal na jedné nebo Sludjanka na druhé straně) je třeba také vzít v úvahu, v nočních hodinách z Port Bajkalu se většinou dostat již nelze (je třeba zde přenocovat – není zde žádná infrastruktura). Z Port Bajkalu pluje jinak normálně, pokud není pozdě, do Listvianky trajekt (25 min, cca 50RUB). Ze Sludjanky lze odjet autobusem, maršrutkou nebo zmíněným transsibem do Irkutska. Pozor také na odjezdy některých spojů po Krugobajkalce – jsou tady i odjezdy odpoledne a večer – než se vlak (to platí pro podzimní výpravy, kdy je den krátký) dostane do vyhlídkových oblastí trasy, je většinou tma a nic není vidět…

    • Z Irkutska do Listvianky kromě pozemní cesty je zajímavým tipem na poznávací cestu plavba lodí po Angaře. Plují zde lodě z přístavu Raketa v Irkutsku – dojezd busem č. 16 (odplouvají v 9.00, 12.30 a 14.30hod, opačný směr Listvianka – Irkutsk 13.00, 17.30 a 18.30hod, cena 160RUB, trvání cca 1,5hod)

    • Z Listvianky vyplouvají lodě také do několika zajímavých destinací na březích Bajkalu: do Bolšoje Koty, Zatoka Pieščanaja, Port Bajkal.

    • Letiště: je na ul. Širiamova 13, dojezd bus č. 20, trol č. 4.

  • Mapy a průvodce

    Mapové podklady jsou na rozdíl od jiných ruských destinací docela bohaté. Mapy některých zájmových oblastí je možno stáhnout na známém a perfektním mapovém serveru: http://mapy.mk.cvut.cz/

    Mapy je možné zakoupit a vřele to doporučujeme (pokud tedy nepřijedete o víkendu – je zavřeno) také v knihkupectvích v Irkutsku – je zde několik knihkupectví v centru, najít je není problém. Nabízejí několik použitelných map, měřítko je ale většinou 1: 100 000 nebo horší. Často mapy poslouží i jako vhodné suvenýry.

    Mapy se dají sehnat i v ČR v knihkupectvích Kiwi a v knihkupectví ITM – Prodejna map a průvodců na Senovážném náměstí v Praze. http://www.mapyapruvodce.cz

    Ceny v ČR jsou ale vyšší než na místě, takže klidně nechte nákup až na Irkutsk – ALE POUZE V pracovním TÝDNU, ne o víkendu! Každopádně není dobré nechávat koupi mapy až na oblast mimo Irkutsk – v jiných městech např. Tunkinské doliny mapu neseženete! (jedině od někoho místního, ale na to nelze spoléhat!)

    Jako příjemná, vlastně nutná pomůcka při orientaci poslouží mapa s GPS body, kterou jsme pro Vás zakreslili (viz odkaz). Jde o zákres námi absolvované trasy.

    Jako základní a vlastně jediný průvodce pro pohyb po horách s řadou popsaných turistických i horolezeckých výstupů i trekových přechodů a také praktických informací poslouží průvodce: Michal Kleslo, Sibiřské hory, Bajkal, vydaný říjen 2006. Najdete jej a objednat můžete na: http://www.pamir7000.cz/

    Dalším vřele doporučitelným průvodcem týkajícím se čistě Bajkalu je polská publikace: „Bajkał, morze Syberii“, vydaný: http://www.bezdroza.com/

    Ano, sice jde o polský průvodce, takže možná bude nutné trochu bojovat s jazykovou barierou, ale rozhodně to stojí za to – je to cenný zdroj o tomto nejhlubším jezeře světa.

    Dále jsou na trhu průvodce Lonely Planet, ty mě ale nikdy příliš nepřirostly k srdci, proto se nebudu o nich více rozepisovat. Jsou volně dostupné v našich knihkupectvích.

    Vřele doporučitelné a často přímo dokonalé a podrobné jsou popisy tras ruských výprav, jsou doplněny i fotonákresy, zde několik odkazů (většinou pouze rusky – je třeba si najít podkapitolu Sajany): http://www.marshruty.ru/, http://www.skitalets.ru/regions/ (tento server obzvláště doporučitelný!)

    Fotografickou inspiraci lze načerpat na: http://www.photo-geographic.ru

    Hezký popis jedné z cest přes Tunkinské Golci: Alpintrek

  • Potraviny, nákupy, restaurace

    Rusko v posledních letech přestává být levnou zemí, jak jsme byli zvyklí z minula…

    Ceny potravin v Irkutsku jsou často již vyšší než u nás, v horách se občas dá koupit něco levněji, ale spíše je třeba počítat s cenami jako u nás.

    Sortiment je v Irkutsku zcela kompletní, ve zdejších supermarketech (např. Bagira u autobusového nádraží) lze nakoupit stejné věci jako u nás. Dalším vřele doporučitelným místem je centrální tržnice blízko hlavní třídy Karla Marxe, kde lze nakoupit zase spoustu čerstvých produktů.

    Na horách v malých magazínech jsou jenom základní potraviny. Nikdy nechybí ale dostatek alkoholu.

    Na druhou stranu v každé i malé vesnici je obchod (často otevřený až do 22hod), takže nákupy je možno realizovat až pod horami (např. Aršan, Nilová Pustelňa nebo Mondy). Samozřejmě největší výběr je v Irkutsku.

    Tento odstavec platí, pokud byste nechali nákup až na hory: veškeré potřebné zboží je zde stejné jako u nás (konzervy, těstoviny, polévky), z domova je vhodné si vzít jedině rýží v sáčcích (místní sypaná nebyla nikdy dobře vařitelná), kvalitní sladkosti typu mussli tyčinek apod., pokud děláte ovesné vločky, tak mléko v prášku. Osvědčily se nám také naše české omáčky a minutky Vitana v sáčku jako základ pro přípravu hlavních jídel – jinak všechny základní potraviny na hory jsou zde běžně k dostání.

    V Sajanských horách není vůbec žádná civilizace mimo vesnice. V Tunkinských Golcích je jediným místem v divočině, kde lze v akutním případě doplnit zásoby malý obchůdek potravin zřízený u nové základny u Šumakských pramenů. Na Olchoně lze nakoupit jídlo pouze v Chužiru a vesnici Jalga.

    V Sajanských horách v červenci a srpnu nezapomeňte na moskytiéru a také repelent! Od září později už není většinou moskytiéry třeba – je zima, tak ty potvory nelétají. V době naší návštěvy ( 9-10 měsíc) už žádné nebyly.

    K vaření je nejvhodnější používat benzinové vařiče typu MSR (i když při kvalitě zdejšího benzínu počítejte téměř jistě s ucpáním i takového nezmara jakým je MSR Dragon-Fly ). Na možnost koupení plynových kartuší do plynových vařičů nelze spoléhat, ale je pravda, že sportovních obchodů je v Irkutsku několik (nejvíce na hlavní třídě).

    Pivo: je obecně dražší než v ČR, občas jej i čepují, v restauraci U Švejka v Irkutsku (viz níže) lze ochutnat pivo plzeňského typu vařené dle našich receptur.

    Zdejší vodka je velmi jemná a chutná – vřele doporučujeme např.: Bajkalskaja proba (stříbrná a zlatá). Zde hojně se produkuje vodka z limbových semínek (symbol Sibiře).

    Restaurace: v Irkutsku je vřele doporučitelná stylová hospůdka (restaurace) U Švejka, skutečně stylizovaná na český způsob, s pivem vařeným dle českých receptur – rozhodně krásné místo pro ukončení zdárné výpravy… Jinak různých jiných hospůdek je zde víc než dost.

    Voda: nikdy nebyl problém s pitím vody z přirozených zdrojů v horách. Šumakské prameny jsou kapitolou samou o sobě – vysoce doporučitelná záležitost. Nesmí se zapomínat, že prameny jsou radioaktivní a že max. dovolený pobyt v koupacích kádích je 10min. Celá oblast Sajan je proslulá řadou míst s výskytem minerálních léčivých pramenů a tím i lázní, kde lze minimálně dobře načerpat síly po horském dobrodružství – např. Aršan, Nilovka apod.

    Bajkal tvoří 20% světových zásob pitné vody… Kromě okolí velkých přístavů lze pít přímo z jezera! Průměrná teplota vody v Bajkale je 4 st. C, ale právě na Olchonu je řada pláží, kde se dá v sezóně bez problémů koupat – např. teplota vody v Malém Moři (záliv mezi západním břehem Bajkalu a Olchonem) stoupá v srpnu až na 21-23 st. C.

  • Ubytování

    V Irkutsku je ubytování velmi drahé jak na Ruské poměry. K nejlevnějším, jaké se nám podařilo vypátrat, patří hotel Uzory u autobusového nádraží, které se nachází na rohu ul. Timirjazewa a Oktabrjskoj Revoluciji. Noc pro jednoho zde vychází na cca 400Kč/noc - nejedná se o žádný zázrak, právě naopak. Dále často doporučované jsou koleje VŠ – odjezd z železničního nádraží tram č. 1 na konečnou. Zmiňovaný bývá také hotel Angara v centru (velmi drahý) nebo Orion (trochu přijatelnější ceny kolem 400Kč/noc).

    V Nilové Pustelni jsme si pronajali ubytování v nejlevnějším penzionu z možných asi čtyř (modrý barák) za 150RUB/os/noc. A panovala tam velmi familiérní atmosféra.

    V Aršanu Vás ubytují v řadě místních domů – bábušky, které domlouvají tyto noclehy si Vás samy najdou, postávají u autobusového stanoviště. My můžeme vřele doporučit jednu místní rodinku, kde nám pronajali celou chatu k dispozici s kompletním ryze sibiřským vybavením a baňou za 175RUB/os/noc (posezónní cena). Měli jsme se báječně…Adresa je (není to vtip): Lesní ulice č.7.

    V Sludjance je výborným nápadem přespat přímo na nádraží, kde provozují (jak to bývá v Rusku často zvykem) velmi čisté a moderní nádražní ubytování, kdy si kupujete vlastně hodinu spánku a pak ještě připlatíte za povlečení. Konkrétně zde to bylo: 16RUB za hodinu + 50RUB za povlečení. Komnaty byly vskutku luxusní.

    Na Olchonu nabízejí ubytování snad v každé druhé domácnosti, není problém najít něco během prvních pár kroků procházky městem. Jinak se dá velmi romanticky také přespat na plážích. Rozhodně stojí za zmínku hlavní ubytovací zařízení na tomto ostrově: turbáza Nikiny Bienčarova (mimochodem bývalého sovětského mistra v ping-pongu), který zde zřídil vskutku velmi nadstandardní podnik, který je schopen nabídnout komplexní služby, nejenom ubytovací, ale i stravovací, realizuje různé výlety, plavby lodí, lze zde vyměnit valuty nebo si objednat průvodce. Turbáza je opravdu na ruské poměry nečekaným jevem, není divu, že zahraniční turisté, kteří na Olchon přijíždějí v houfném počtu, se ubytovávají téměř výhradně zde. Pokud máte rádi vše předem přichystáno a bez nemilých překvapení nebo prostě si taky jednou chcete dopřát nějaký ten komerční nadstandard, pak zamiřte rozhodně sem…

  • Komunikace s domovem

    Signál mobilních operátorů je dostupný pouze v okolí lidských sídel a kolem komunikací. V horách není zhola nic. Olchon je docela dobře pokrytý.

    Síťová zásuvka je stejná zhruba jako u nás (např. pro dobití akumulátorů nebo mobilu).

  • Výměna peněz

    Je proveditelná nejlépe v bankách a je většinou bez poplatku (potřebný je cestovní pas). Občas je možné realizovat výměnu i přímo s privátní osobou nebo lépe zaplatit dotyčnému přímo ve valutě. Možnosti výměny mimo Irkutsk jsou omezené (lze např. v bance v Kyrenu), Na Olchonu lze měnit v turbázi Nikity Bienčarova. Běžně zde také po domluvě zaplatíte Dolary a Eury (např. za dopravu soukromému řidiči apod..).

  • Obecná doporučení
    Vhodný termín k návštěvě:

    Toto je do jisté míry subjektivní záležitost a věc preferencí každého cestovatele. Někdo rád naprostou divočinu bez lidí a civilizace, někomu by to vadilo. Pokud patříte k první skupině, tak vězte, že hory Sajany nepatří rozhodně zatím k příliš navštěvovaným oblastem. Výjimku tvoří oblasti kolem lázní a pramenů – hlavně Šumakské prameny, Aršan a Nilovka – zde v sezóně může být poněkud rušno. Pokud ale přijedete jako my až někdy v září či na začátku října, pak najdete místní překrásné hory zcela bez lidí, u pramenů se setkáte pouze se starousedlíky, se kterými je vždy milé posedět a poklábosit. Jinak zažijete drsné i nádherné dobrodružství zároveň bez neduhů a výdobytků turismem prokleté doby. Všem nadšeným fotografům doporučujeme období od poloviny září do začátku října, kdy se překrásně barví stromy a příroda kouzlí neskutečným způsobem (je to dříve než u nás). Navíc září přináší i nejmenší srážkový úhrn z letních a podzimních měsíců. Zase na druhou stranu v říjnu už je tady pořádná zima, v horách teploty nevystoupí přes den nad 10st. C, i když sluníčko se objevuje na nebi často. V Bajkale se mohou koupat jen ti největší otužilci a ve stanu na pláži Vám přes noc zmrzne voda v ešusu…Jak jsem podotkl již výše, podzimní studené měsíce jsou ale obdobím, kdy už nelétají komáři, kteří jinak zde velmi ztrpčují život.

    Koupání a teplé prameny:

    Prameny a teplé zřídla jsou zajisté velkým lákadlem těchto oblastí. Většina z těchto vod je radioaktivní, proto se v nich lze koupat jen omezenou dobu. Vody se liší složenm, vůní, chutí a hlavně svými indikacemi. Většinou jde o prameny termální, což v studeném počasí a třeba po horské túře příjde více než vhod… Těmi nejznámějšími jsou: prameny Šumak v Tunkinských Golcích a dále lázeňská sídla Aršan a Nilovka, dále prameny Chojtogol v Centrálním Východním Sajanu v údolí řeky Senca, den cesty od nich už na území republiky Tuva se nachází prameny Čojgan atd. Více o pramenech - viz literatura.

    Každý správný návštěvník post sovětských zemí musí aspoň jednou za život okusit základní kulturně – společenskou instituci – Baňu!! Čili ruskou saunu. Dobrým nápadem je spojit návštěvu této očisty s ubytováním u domácích v některé z podhorských vesnic.

    Návrh programu (jak jsme jej prožili my) – ve zkratkách:

    Irkutsk – Nilová Pustylnia – svatyně Burchan Babaj – sedlo Šumak – prameny Šumak – přechod celým pohořím Tunkinské Golce – přes sedlo Aršan – do města Aršan – vulkán Čerského u vesnice Churaj Chobok – Kyren – svatyně Tušita – Sludjanka – transsibiřská magistrála – Irkutsk – Olchon, zde: Chužir – mys Charancy – zatoka Peščanaja – mys Choboj – mys Šunte levyj – Chužir – vesnice Jalga – jezero Šara Nur – jezero Chanchoj – Chužir – záliv Burchan a skála Šamanka – Irkutsk.

  • (c) Copyright Gorole , gorole@gorole.cz