 |
Pamír. Třetí nejvyšší pohoří světa. Zní to velkolepě a neméně výrazné byly naše zážitky na naší jubilejní výpravě. Nebetyčné šesti a sedmitisícové vrcholy Pamíru a Hindúkuše, v dálce na horizontu bájný Karákóram, to jsou scenérie, které na každého horala či dobrodruha zapůsobí nezapomenutelným dojmem. My jsme pochopitelně nebyli výjimkou. Zde si člověk uvědomí, jak nicotný a nevýznamný je ve srovnání s velkolepostí zdejší přírody a respekt před těmito velikány je pak ještě o něco větší. Byl to návrat do země, která nám přirostla k srdci – do Tádžikistánu, tentokrát však do zcela jiné části této postsovětské republiky, nejspíše té nejryzejší ale i nejchudší oblasti celé střední Asie, do autonomního Horského Badachšánu. Naši fascinaci svérázem národního transportu jsme tentokrát dovedli do krajního extrému – 22 hodinová cesta pamírským traktem totiž byla téměř příslovečnou cestou do pekel… Po dvou nepřespaných nocích jsme se ocitli v srdci jihozápadního Pamíru. V plánu byl přechod Šachdarského hřebene přes téměř pětitisícové sedlo okořeněný výstupem na šestitisícovku – pik Majakovskij (6095m). Vstoupili jsme do světa velehor, zápolili jsme s ryzí divočinou a pamírská božstva nám umožnila spatřit mnohé krásné a prožít nezapomenutelné, ale do nebeského království šestitisícovek nám vstoupit nedovolila, stejně tak pro nás zůstal bohužel panenský i pik Majakovskij. Zdolali jsme však horu, která od teď navždy bude připomínat naše horská dobrodružství a lásku k horám, horu, která se stala jakýmsi monumentem našeho snažení… Tento štít jsme příznačně nazvali pik Gorole (4650m). Badachšán je pro nás synonymem pohostinnosti a srdečnosti lidí, jejichž pamírské příbytky se staly pro nás druhým domovem. Zde skutečně platí host do domu – Bůh do domu. Pochopitelným následkem hříšného obžerství byl památný střevní očistec. Nakonec jsme však vstoupili do ráje… V údolí řeky Pjandž na afghánských hranicích jsme poznali magickou sílu pramenů Bibi Fatima a při pohledu na ledovcové štíty Hindúkuše jsme čerpali tolik potřebnou životní energii. Deset let dobrodružství v zemích někde na samém konci světa. Deset let na společné cestě za vytouženým vrcholem. A kdesi uprostřed pamírských velehor leží štít – pik Gorole – který navždy bude tyto krásné roky připomínat… |
